Ing. Jana Sombergerová, MBA

Nejdříve bych Vám chtěla jménem Profesionálních předsedů a Sousedů moc pogratulovat. Z vaší nominace jsme se dočetli, že roli předsedkyně bytového družstva berete opravdu zodpovědně. Jak jste se k vedení družstva vlastně dostala?

Byli jsme klasický žižkovský činžák a zrovna probíhaly privatizační vlny. Město nabízelo domy k odkupu. V těch prvních vlnách lidé získali byty za směšné ceny – kamarád si takhle pořídil krásný byt s terasou za necelých dvě stě tisíc, a ještě to měl na splátky. My jsme se dostali ke koupi až ve čtvrté vlně, ale nejdřív se vedení ujali jiní – dvě paní a takový „brouk Pytlík“, jak jsme mu říkali.

Jenže v devadesátkách to s řízením domu bylo všechno dost divoké. Městská část do obecních bytů stěhovala v podstatě rovnou „neplatiče. Celkově v tom byl strašný zmatek a chaos.

A kdy jste do toho tedy vstoupila Vy?

Bývalí a zakládající členové výboru byli z mnoha vážných pochybení odvoláni. Docházelo například k převodu bytů na neoprávněné nájemníky. Třeba na jednoho, který prý žil ve společné domácnosti s nájemníkem, přesto že ten už byl 3 roky mrtvý. 

Na jedné členské schůzi bylo jasné, že dům potřebuje pořádek a nějaký systém. Jeden kolega tehdy navrhl mě. Naštěstí jsem na to nebyla sama – hned se mnou se vedení ujala Klára Keharová, šikovná ekonomka a bankovní úřednice, a to bylo pro správu domu potřeba. Pomohla s rozpočtem, vedením a správou družstva i finančním plánem na splácení úvěru, který jsme si na koupi domu museli vzít.

Takže vy jste se toho ráda ujala? Věděla jste, do čeho jdete?

 Věděla jsem jediné – pokud chci žít v hezkém domě a v noci klidně spát, budu to muset vzít do vlastních rukou. Nechci podceňovat ostatní, ale tahle práce opravdu není pro každého. Já sice umím být hodná a milá, ale když je to potřeba, dokážu zavelet a zjednat si pořádek.

Taky jsem na to nikdy nebyla sama. Po celou dobu mi pomáhá Klára a vždy máme v týmu ještě někoho třetího – třeba teď architekta Tomáše. Takže tvoříme skvělý tým: ekonomka Klára, architekt Tomáš a já jako hlavní velitelka (smích).

Já jediná teda v domě stále bydlím, což je pro směřování bytového družstva nesmírně podstatné. Je velký rozdíl, jestli správu řeší někdo, kdo v domě skutečně žije, nebo vlastník, který se tam objeví jednou za rok a „přesně ví“, co je nejlepší (smích). Klára s Tomášem jsou naštěstí zdatní, rozumní a týmoví hráči. I jako obyčejní lidé se respektujeme a máme se rádi. 

Jak se tedy družstvo proměnilo ve Vaší režii?

Ani nevím, kde začít! Náš dům je z roku 1927 a jeho největší problém byla stará střecha. Městská část ji ještě před privatizací chtěla opravit, ale pak si asi řekli, že bude jednodušší dům před rekonstrukcí rovnou prodat.

Dům stále splácíme, ale máme štěstí – kromě bytů nám příjmy plynou i z nebytových prostorů, takže můžeme šetřit a postupně investovat do oprav. Shodili jsme staré komíny, postavili novou střechu, vybudovali výtah, vyměnili okna, zrekonstruovali elektriku i plynové rozvody v celém domě. Na okna jsme s Klárou vyběhaly dotaci přes milion, na střechu jsem sehnala od městské části Praha 3 dar 400 tisíc. Na splátky úvěru jsme získali peníze od banky s desetiletou fixaci s úrokem 1,36% – dovedete si to dnes představit? Takže když to sečtu, družstvu jsme přinesli miliony.

Teď jsme zase našetřili a začali s dalším velkým projektem – zelená úsporám na zateplení. Od srpna zateplujeme fasádu a zároveň děláme nové dálkově ovládané vjezdové vrata a výlohu do obchodu s hudebninami, který máme v přízemí. Možná ho znáte – Hudební nástroje Harfa, interiér využili filmaři a obchod byl už několikrát v televizi, tak ať to zvenku hezky vypadá.

Až bude tohle hotové, už to nebude o velkých rekonstrukcích, ale spíš o chytrých investicích. Například plánujeme opravit sklepní kóje. Ono, když neinvestujete, tak pak musíte platit daně – takže je potřeba pořád přemýšlet, kam smysluplně vložit peníze.

Jaké máte vztahy v domě?

Teď musím zaklepat, ale opravdu dobré. Ale nebylo to tak vždycky. Nás je tam tak půl napůl členů družstva a lidí v podnájmu. Vlastníky si nevybíráte, podnájemníky si už ale vybírat můžete. Členové družstva si ale neuvědomují, jak takový pečlivý výběr podnájemníků může zlepšit chod celého domu. Máme spolupráci s jedním pánem z realitní kanceláře, který ví, co chceme – mladé, slušné lidi. On je profiltruje a pak je filtruju já.

Za ty roky už mám na lidi čich. Například když někdo přijde a chce byt okamžitě, aniž by se na něj pořádně podíval, něco tam nesedí. Jednou se mi povedla úplná detektivní práce. Přišel hoteliér, takže člověk z mého oboru, znali jsme jeho jméno a rok narození, ale ne přesné datum narození. Bylo mi divné, jak moc spěchal, a tak jsem se ho jen mezi řečí zeptala: „A jaké jste znamení?“ On bez zaváhání odpověděl: „Býk!“ a rovnou mi řekl datum narození. Takže jsme si ho se jménem a datem narození hned prověřili – osm exekucí!

No tak to je teda drsný. To je fakt detektivní práce.

Vyplatí se to. Řešit neplatiče s exekucemi je běh na dlouhou trať, kde snadno utopíte desetitisíce, a navíc tím strávíte roky. Ti lidé se neustále odvolávají u soudů a pak u exekutorů, celý proces se natahuje… To je tragédie.

A jaké máte vztahy v sousedství?

Zaplaťpánbůh výborné. Kolem nás je SVJ a pak jeden dům s jedinou majitelkou. SVJ, když vidělo, jakými změnami náš dům prošel, si k nám občas chodí pro rady. Doporučujeme jim firmy, dáváme tipy. Celkově si se sousedy pomáháme, především radou a společnou starostí o okolí a bezpečnost.

Například když nám předělávali tu střechu, tak chlapi stavaři špatně připevnili kusy plechu, jeden se uvolnil a čouhal ze střechy. Ten plech vysel špicí přímo nad dveřmi od výtahu. Ani si nechci představit, jak by dopadl ten, na koho by plech spadl ostrou špicí.

No a všimla si toho právě majitelka sousedního domu a hned mi zavolala. Jenže já byla v práci, tak jsem zavolala městskou policii. Přijeli, natáhli okolo výtahu policejní pásku, jako kdyby tam byla vražda. Nakonec nám pomohli kluci šikovní od nás z podnájmu – vylezli na střechu a plech sundali. Já jim to teda nechtěla nejdřív dovolit, ale naštěstí to zvládli.

Podobných situací už bylo víc. S majitelkou vedlejšího domu a se SVJ si vždycky nějak vypomůžeme – někdy jim odpustíme platbu za společné lešení, jindy pomůžou oni nám. Tyhle sousedské vztahy jsou důležitější než škudlit každou korunu. Ve výsledku nám naopak pomáhají ušetřit – a ještě je v domě i okolí pořádek.

A kromě doporučení na firmy, jaké další rady byste dala SVJ a bytovým družstvům?

Kamery. Já vím, že to zní jako nějaký velký dozor, ale nic se nám neosvědčilo víc. Pomáhají proti krádežím, proti feťákům před domem, ale i na obyčejný pořádek. Občas se třeba stalo, že někdo šel vynést koš, ale pár kroků k popelnicím už bylo moc a nechal ho v průjezdu. Od té doby, co máme kamery je v domě, před domem i ve dvoře pořádek.

Kromě toho, s jakými dalšími problémy se jako předsedkyně potýkáte?

Ze strany státu mi vůbec nedává smysl zdanění odměn představenstva družstva a předsedů SVJ. Proč nemohou fungovat na DPP a danit  – 15 %. Proč musí odvádět daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění a pracovat na Smlouvu o výkonu funkce? Přitom předsedu bytového družstva nebo SVJ většinou dělají důchodci, protože nikdo jiný by na to neměl čas. A stát po nich chce, aby z toho mála, co dostanou, ještě odváděli pojistné? To je úplný nesmysl.

Přitom si vezměte, co by se stalo, kdyby tahle práce zůstala na státu. Kolik by musel investovat do oprav domů a zaměstnat na to dělníky, architekty, správce… To by se mu vůbec nevyplatilo. My to všechno děláme sami. Ano, máme z toho nějaké výhody, ale ve výsledku jsou to právě bytová družstva, SVJ a jejich předsedové, kdo udržují domy ve městě v chodu a pořádku. Kdo zajišťuje dostupné bydlení a fungující a opravené domy. A za to dostaneme směšnou odměnu – a ještě ji musíme danit.

Další problém je daň z příjmů samotného družstva. Jak jsem říkala, v družstvu musíme pořád investovat. Ale jeden rok jsme bohužel investovali méně, protože jsme prostě nestihli vybrat správnou příležitost – a bum, čtvrt milionu daň z příjmu. Jen proto, že jsme něco nezvládli včas. To je šílené.

A to je jen stát. Předsedové čelí tlaku i z druhé strany.

Jak to myslíte?

Stačí se podívat na internet, na různé právní poradny nebo diskuzní servery pro SVJ a družstva. Lidé si tam neustále stěžují na své představenstvo.  Právníci vždy souhlasí se stěžovatelem, aniž by jasně viděli pochybení nájemníků a zastali se představenstva. Podle všech představenstvo jedná jen ve svůj prospěch, ale ono je to všechno přesně naopak.   Ale já vám říkám – pokud by si někdo chtěl nahrabat, tak by musel být opravdu hloupý, kdyby si k tomu vybral práci v představenstvu družstva.

Běžně obíhám úřady, sháním řemeslníky, řeším financování. Správa bytového družstva je v podstatě jako vedení malé firmy. Ale rozhodně z toho nemám zlomek toho, co by měl majitel normální firmy.

A právníci na těch poradenských serverech? Ti jdou automaticky proti představenstvu. Lidi pak nevidí, kolik úsilí do toho dáváme. A hlavně neberou v potaz, že když to děláte roky, tak už prostě máte zkušenosti a vidíte věci v širších souvislostech. Jenže oni se začnou zajímat teprve, až když je něco pálí.

A to je právě cíl soutěže Předseda Roku. Veřejnost často slyší jen o těch špatných příkladech předsednictva, ale o těch dobrých se skoro nemluví. Lidé se totiž zajímají až ve chvíli, kdy je něco pálí – jinak si vůbec nevšimnou, kolik práce za tím vším stojí.

Máme jednoho člena družstva, který žije na Moravě, do Prahy skoro nejezdí a svůj byt u nás pronajímá. Jenže nájemníky si nikdy pořádně neprověří – a pokaždé na to doplatí. No a jednou si tam narychlo nastěhoval nějakého taxikáře. Tvrdil nám, že není důvod k obavám, protože dotyčný bude v noci jezdit a přes den spát. Jenže už to, že se k nám stěhoval na Silvestra, mi přišlo podezřelé. Moje intuice se bohužel ukázala jako správná – ten člověk nebyl žádný taxikář, ale podvodník, neplatič a agresor.

Jednou v afektu ukopal plynové topení. Utekl z domu a pak si klidně sedl do auta a čekal, až to bouchne. Jenže měl smůlu – z vedlejšího bytu zrovna vycházel soused, cizinec a uslyšel, jak cvrliká plyn v hodinách. Bylo mu to divné, věděl, že mi může kdykoli zavolat, tak to udělal. Jenže já jsem zrovna byla na Moravě hodnotit vína na degustaci. A navíc s dvěma kamarádkami, z toho jedna řidička Lucka a druhá someliérka Eva.

Když mi volal, tak jsme zrovna jely z degustace ubytovat se na hotel, takže si dovedete představit tu dobrou náladu, ve které jsme byly. Když mi ale řekl, co se děje, tak byla nálada ta tam. Najednou jsem úplně vystřízlivěla a přepla do krizového módu. Nařídila jsem sousedovi, aby hned zavřel hlavní plynový kohout, a zároveň jsem volala policii. Z Hodonína jsem ji po telefonu navigovala k bytu a během pár minut už byli na místě i hasiči.

Ti rychle zjistili, že k bytu vedou kvalitní bezpečnostní dveře – a pokud by se je pokusili vyrazit, mohlo by to celé vyletět do vzduchu. Rozhodli se proto dostat do bytu oknem z hlavní ulice. Já mezitím už obvolávala všechny obyvatele domu, aby se okamžitě evakuovali.

Pak už jsem jen dostávala střípky informací o tom, jak vážné to bylo. A vážné to bylo hodně, dům mohl opravdu vyletět do vzduchu. Mohlo to u nás dopadnout jako ve Frenštátě. Nakonec jsme pak jako svědci chodili k soudu a ten samozvaný „taxikář“ dostal šest let natvrdo. Takže žádná legrace.

To zní jak z filmu. A co Vám na to řekl majitel toho bytu?

Když jsem mu volala hned poté, co se začalo něco dít, naprosto mě odbyl. Vůbec ho to nezajímalo. Ale když jsme se pak potkali u soudu, sklopil uši, pozval nás s Luckou na kafe a omluvil se nám. Dokonce mi poděkoval – přiznal, že kdyby došlo k nejhoršímu, nikdy by si to neodpustil.

To byl teda pěkný horor na závěr. Naštěstí s dobrým koncem.

Přesně tak. Předseda družstva se opravdu nikdy nenudí – a tahle práce nečeká, až budete mít čas. Klidně vám vpadne do vinařské degustace.

Lidé si často neuvědomují, že vedle každodenní rutiny musíte být neustále ve střehu a třeba i zachránit dům před výbuchem. Ale na druhou stranu – máte osud svého bydlení ve vlastních rukou. Když si věříte, snažíte se a umíte si spoustu věcí zařídit, můžete žít v krásném domě s fajn sousedy. A to za tu práci stojí.